Kronika
Zkušenosti z programu Erasmus+: Job-shadowing v Irsku
9.6.2025
Gymnázium Karla Čapka v Dobříši udržuje dlouhodobé partnerství s irskou školou Ramsgrange Community School, které umožňuje studentům i učitelům poznávat jiné vzdělávací i kulturní prostředí.
Jako studenti, kteří se sami zúčastnili výměnného pobytu v této škole, jsme se rozhodli zprostředkovat také pohled pedagoga, jenž se v rámci programu Erasmus+ zapojil do tzv. job-shadowingu – tedy stínování výuky v zahraničí.
Uskutečnili jsme proto rozhovor s paní profesorkou Drahomírou Pergeltovou, která na jaře absolvovala pracovní pobyt právě v Irsku. Zajímalo nás nejen, jak tuto zkušenost prožívala, ale chtěli jsme také porovnat její pohled s naším vlastním. Ačkoliv jsme se v některých detailech rozcházeli, většina dojmů a poznatků se výrazně shodovala.
V následujícím textu zprostředkujeme postřehy, zkušenosti a inspirace, které si paní profesorka z tohoto pobytu odnesla.
Jaký byl cíl pobytu a jak jste se k programu dostala?
Paní profesorka vysvětluje, že šlo o takzvaný job-shadowing, tedy možnost sledovat práci učitelů na zahraniční škole a aktivně se zapojit do jejího chodu. Cílem bylo získat novou perspektivu, poznat jiné vzdělávací metody a inspirovat se v prostředí, které je kulturně i profesně odlišné. Zároveň dodává, že podobný typ výjezdu může velmi přispět i k osobnímu rozvoji. „Občas je potřeba, aby si člověk trochu sáhnul na něco, co mu nemusí být zcela příjemné. Vystoupit ze své komfortní zóny, orientovat se v neznámém prostředí, řešit praktické záležitosti v cizím jazyce, to člověka posune,“ říká.
Proč jste si vybrala právě Irsko?
„Volba Irska nebyla zpočátku samozřejmá. Jako učitelka francouzštiny jsem původně uvažovala o frankofonní zemi,“ říká. Nakonec ale dala na doporučení kolegyně a rozhodla se pro Irskou republiku. „Bylo to dobré rozhodnutí. Irsko bylo velmi zajímavé, a navíc jsem si oprášila i angličtinu.“
Jak na vás působilo samotné prostředí a irská kultura?
„Během svého pobytu jsem byla ubytovaná v malé přímořské vesnici Duncannon na jihu Irska. Kvůli pracovnímu programu jsem neměla mnoho příležitostí k cestování, a tak jsem poznala především samotný Duncannon, školu v Ramsgrange a také Dublin, kde jsem strávila víkend. Rovněž irská krajina je velmi zajímavá. I přes málo příležitostí cestovat na mě Irsko působilo velmi příjemně a malebně.
Co mě opravdu nadchlo, byla vstřícnost a srdečnost místních obyvatel. Setkala jsem se s nesmírně milými lidmi, kteří byli ochotni kdykoliv mi pomoci. Překvapila mě také jejich bezprostřednost – nebylo neobvyklé, že se s vámi dal do řeči úplně cizí člověk. Právě tato otevřenost je něco, co bychom si možná mohli přenést i do našeho českého prostředí.
Samozřejmě se objevily i drobné kulturní odlišnosti. Například mě překvapila místní podoba waltzu, která měla daleko k tanci, jak ho známe u nás. Celkově na mě lidé i prostředí zanechali velmi pozitivní dojem.“
Co vás nejvíce překvapilo ve školském systému?
„Irský systém je v mnohém odlišný. Velký důraz se klade na dovednosti, například argumentaci a práci s informacemi, zatímco u nás dominují znalosti a teoretická průprava,“ vysvětluje. Zaujala ji schopnost irských studentů diskutovat na složitá společenská témata, ať už irská integrita v rámci Evropy už ve velmi nízkém věku. Vyučovací hodina trvá 60 minut a přestávka následuje až po dvou vyučovacích hodinách. Zároveň zmínila i přísnější disciplínu: velmi nízký limit povolené absence, striktní zákaz mobilních telefonů ve škole i nutnost písemného povolení pro odchod z hodiny, třeba jen na toaletu.
Jaké předměty jste navštívila a jak jste se zapojila do výuky?
V rámci job-shadowingu se účastnila především jazykových hodin (angličtina, francouzština, němčina, irština), ale navštívila i historii či předmět European Studies, kde představila prvky české kultury, a dokonce se žáky nacvičila základní kroky polky. V ostatních hodinách měla především pozorovací roli, což bylo v souladu s cílem pobytu.
Zmiňuje také zajímavý postřeh: „Irština je sice oficiální jazyk, ale v běžném životě má okrajovou roli. Vyučovacím jazykem je angličtina a irština je pouze jedním z vyučovaných předmětů. Někteří studenti a učitelé ji považují spíše za formalitu, což je trochu zarážející.“
Doporučila byste podobný pobyt ostatním?
„Rozhodně ano. Myslím si, že každý by měl občas zjistit, jak funguje svět i někde, kde mu to nemusí úplně připadat jako doma. Překročit hranice, nejen ty zeměpisné, ale i osobní a profesní, je výzva, která stojí za to. Člověk si uvědomí, že školní kultura může fungovat úplně jinak, a přitom být stejně efektivní. Získané zkušenosti lze navíc dobře využít i v České republice,“ uzavírá.
O pobytu paní profesorky Drahomíry Pergeltové se Ramsgrange Community School zmínila i na svém facebooku.
Paní profesorce Pergeltové děkujeme za vstřícnost a ochotu podělit se o své zkušenosti.
Věříme, že její postřehy budou inspirací nejen pro její kolegy z řad pedagogů, ale i pro studenty, kteří o podobných programech v budoucnu uvažují. Samozřejmě doufáme, že se někdy i třeba právě vám, drazí čtenáři, podaří účastnit se jednoho z těchto pobytů, ať už takto profesionálních, či nikoliv. Pokud se vám tato příležitost naskytne, neváhejte a využijte ji.
Adéla Housková a Jakub Kuchařík, sexta